Roller Marathon Paris

16.10.2017

V neděli 15.10. 2017 se za krásného slunečného počasí konal vůbec první pařížský inline maraton. Místo konání - start před Eiffelovou věží - přilákalo spoustu profesionálních rychlobruslařů i amatérských nadšenců, a tak se na startu sešlo kolem 3000 bruslařů. Samozřejmě Tempish inline tým byl u toho: Zdeněk Sauer startoval v kategorii SOLO . Kategorii DUO, tedy štafetu dvojic, reprezentovala Hana Duspivová a její tréninkový partner Robert Friedrichs (za TEMPISH inline team hostující). Nechyběl ani Matěj Hloušek z týmu TEMPISH Heartbeat Inline, startující rovněž v kategorii SOLO.

Start byl organizačně rozdělen do tří vln, Matěj startoval ve vlně A a z českých závodníků zajel nejlepší čas: 01:08:28 – což mu přineslo 35. místo v celkovém pořadí v kategorii SOLO. Zdeněk startoval ve vlně B a dojel s časem 01:26:11.

Hanka a Robert zajeli společně čas 1:26:41 – což v kategorii DUO MIXTE (žena/muž) stačilo na 7. místo a v celkovém pořadí ze všech 462 štafet na místo 23. Nicméně ani Hanka ani Robert nebyli s výsledkem spokojeni, mysleli si na lepší umístění. Hanka byla avšak cca 2 km po startu shozena jiným závodníkem na zúženém místě způsobem, který by byl hoden diskvalifikace. Po pádu sice svůj půlmaraton dokončila a předala štafetu Robertovi, ztráta na čelo závod již byla ale veliká a Robert ji sice stáhnul, nicméně stupně vítězů byly bez šance.

První tři závodníci v cíli v celkovém pořadí byli Ewen Fernandez s časem 01:00:48, za ním s více než minutovým odstupem druhý Nolan Beddiaf a třetí Guillaume de Mallevoue.

Všichni naši závodníci popsali závod jako atraktivní polohou, nicméně daň za krásnou pozici podél Seiny byla veliká – trať byla velmi náročná a k bruslení zcela nevhodná. Nechyběly dlouhé úseky přes dlažební kostky, přes štěrk, dvakrát se závodníci otáčeli téměř „na pětníku", dále zúžení na šířku jednoho bruslaře, chodci a turisté v trati atd... Možná že při nápadu organizátorů zde realizovat závod nebylo počítáno s tak hojnou účastí, nicméně organizačně byl závod nedotažený – výdej startovních čísel ve velmi malém prostoru, téměř u startu, kde se závodníci doslova prodírali mezi sebou, půlhodinové fronty vůbec před vstupem do vymezeného prostoru závodu /kvůli bezpečnostním opatřením byl každému prohlídnut batoh/, další půlhodinové fronty na startovní číslo, taktéž na odložení věcí, 4! taolety na téměř 2900 závodníků.... Hanka uvedla: „Byla jsem na ten závod strašně zvědavá, ale musím říct, že mě to zklamalo. Během závodu se děli věci, které jsem nezažila, např. že na silnici, kudy vedla trať, byly dlažební kostky, a tak ti závodníci, kteří byli u okraje, vyskákali na chodník, kde byl asfalt a sjížděli kopec po chodníku a nás pěkně uprostřed brzdily kostky.... Nebo v esíčkové zatáčce kolem ostrůvku si to někteří zkrátili přes ten ostrůvek... Pro mě ta trať byl horor, k tomu ten pád, kdy mě ve zúžení předjížděl nějaký Francouz a ačkoliv bychom se dva vedle sebe vešli, jednoduše mě strčil do ramena a shodil na obrudník. Závod jsem dojela jenom kvůli Robertovi. Když člověk ví, že když to vzdá, tak to zkazí i parťákovi ze štafety, nejenom sobě, tak bojuje... Ale bylo to hodně se zatnutýma zubama*. Nicméně to azurové nebe a start skoro pod Eiffelovkou ten děsný zážitek vyvážily." Zdeněk dodává, že pro příští ročník mají organizátoři co zlepšovat.

* v ČR se pak ukázalo, že Hanka si během pádu na obrudník zlomila křížovou kost